Pohled z druhé strany. Při vyslovení tohoto spojení vyvstane každému jiná myšlenka. A čím víc přemýšlíte nad tím, proč vám v hlavě uvízla, tím spíš zjišťujete, že máte víc otázek než odpovědí.

Na různé situace se dá dívat z mnoha stran, jelikož každý člověk má svůj vlastní pohled, názory a postoje. Experimentujeme, poznáváme a hledáme to, za co stojí bojovat. Jenže občas se něco stane a nás opět můžou přepadnout pochybnosti. Něco nám zkrátka otevře oči a my chceme vědět víc. Chceme nakouknout ještě trochu dál.

Přes veškeré odlišnosti, které na světě existují, máme všichni jedno společné. Zvědavost a touhu odhalit “proč to tak je”. A to platí, ať už jste vědec, který se snaží vyvinout lék, profesor, který by si přál co nejlépe zaujmout své studenty a něčemu je naučit, nebo jen chcete zjistit, proč vás nějaká maličkost vyvede z míry.

Téma pohledu z druhé strany jsme vybrali právě proto, abychom nejen vás, ale i sami sebe přiměli ptát se – sebe, ale i ostatních. A hlavně beze strachu, že odpověď nepřijde. Jednoduchá otázka se totiž lehce přelije v jinou, která může přidat další kousek do skládanky s názvem život. A může přinést nový pohled, který naším očím prozatím zůstal skryt. Pohled z druhé strany.

Daniel Georgiev | Pomohou kvasinky z Plzně s detekcí rakoviny?

Daniel Georgiev je vědec, učitel a podnikatel. Podstatnou část svého života prožil v různých končinách USA, kam se s rodinou v dětství přestěhoval. Před několika roky se po dvaceti letech vrátil zpět do své rodné Plzně. Stejně jako migroval fyzicky, migroval i v odvětvích, na která se ve své profesní dráze zaměřoval. Po doktorátu z teoretického inženýrství se vrhnul do oblasti syntetické biologie, opustil akademickou půdu a přidal se do technologického startupu. Později začal na Fakultě aplikovaných věd ZČU vyučovat modelování buněčných systémů. V první laboratoři syntetické biologie v České republice umožňuje studentům z technických oborů aplikovat inženýrské přístupy při tvorbě nových biotechnologií. A stejnou příležitost jim dává i v nedávno založené společnosti zaměřené na uplatnění těchto biotechnologií v praxi.

Josef Formánek | Jediné skutečné je to nehmatatelné

Josef Formánek je spisovatelem a zakladatelem časopisu Koktejl. Jako reportér procestoval více než 30 zemí světa. Osudovou pro něj byla cesta na ostrov Siberut, kde nalezl kmen Mentavaj. Naučil se jazyku domorodců a oni jej přijali za svého. Tato cesta ho hluboce ovlivnila a jak sám říká, umožnila mu pocítit svou malost, ale i obrovskou vnitřní sílu a klid. O své cestě pak napsal knihu Prsatý muž a zloděj příběhu, jež se stala debutem desetiletí.
Celkem napsal sedm knih. Jeho poslední kniha se jmenuje Dvě slova jako klíč. Je o lásce, posledních věcech člověka a též o hledání smyslu života – až k hranici tajemného, kde se realita rozpouští v iluzi.

Viliam Poltikovič | Na čem záleží v procesu smrti?

Viliam odmalička hledal odpovědi na věčné otázky – proč tu jsme, odkud jsme přišli a kam kráčíme. Touha po poznání ho v materialisticky pojatém socialismu dovedla ke studiu jaderné fyziky na ČVUT, ale po bližším poznání konceptu matematiky a vědy školu záhy ukončil a vystudoval dokumentární tvorbu na FAMU. Dnes pracuje jako režisér a náměty jeho filmů souvisí právě s otázkami, které ho zajímaly už v dětství. Hodně cestuje a hledá inspiraci v jiných kulturách – natáčel například s jogíny vysoko v Himálaji, s tibetskými mnichy, s dalajlamou a s šamany v Indonésii, Mongolsku a Amazonii. Zajímá ho vše, co lidskou duši povznáší a osvobozuje. Největším projektem poslední doby je seriál pro Českou televizi Brána smrti, který ukazuje smrt ze zcela jiného pohledu, než jak je dnes v naší společnosti běžné. Viliam pracuje i jako kameraman, fotograf a píše i knihy.

Martin Nemrava | Co nám může dát noční obloha?

Životní dráha Martina Nemravy je s nadsázkou jako průlet galaxií. Na ČVUT v Praze vystudoval Fakultu strojní, pracoval ve výzkumu a vývoji v oblasti kosmické techniky, v programu Interkosmos, soukromě podnikal v mezinárodním obchodě, kde provozoval řadu obchodních zastoupení zahraničních firem – napřed v oblasti obalové techniky a potom také v optických zařízeních pro astronomii. Pracoval jako manažer na různých úrovních u mezinárodní společnosti působící v automobilovém a leteckém průmyslu. Svoje široké mezioborové znalosti dnes využívá jako konzultant, kouč, lektor, facilitátor a projektový manažer. Podílí se na charitativních a vzdělávacích projektech a je předsedou Správní rady Asociace pro porodní domy a centra.

Ľubomíra Dvořáková | Krása matematiky

Ľubomíra Dvořáková se pro životní dráhu na poli matematiky rozhodla hned po střední škole. Vystudovala matematické modelování na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze a na akademické půdě zůstala i po svém absolutoriu. Kromě výuky se zabývá i výzkumem v oblasti teoretické informatiky. Nadšeně spolupracuje se studenty středních škol a popularizuje matematiku všude, kde je to možné. Za svůj největší úspěch na vědeckém poli považuje získání stipendia pro ženy ve vědě L’Oréal-UNESCO, ve kterém v roce 2013 uspěla s projektem Aplikace kombinatoriky na slovech v kryptologii.

Andrea Vedralová | Vědomá rozhodnutí

Andreu Vedralovou můžeme bez nadsázky označit jako odbornici na vzdělávání. Vystudovala pedagogiku na Pedagogické fakultě UJEP v Ústí nad Labem a řadu let se věnovala učitelské profesi na státní základní škole. Byla ředitelkou a učila ale i na waldorfské škole a soukromém gymnáziu. Ve státní správě působila jako úřednice probační a mediační služby a také jako propagátorka interkulturní mediace. V soukromém sektoru pak jako mediátor se zaměřením na rodinné právo. A všechny tyto zkušenosti ji velmi posunuly v náhledu na vzdělávání a školství. Dlouhou dobu si průběžně rozšiřovala obzory a znalosti pod vedením zahraničních lektorů. Je také autorkou vzdělávací koncepce „Škola Můj Projekt“, která vede k tomu, že školy vypadají přece jen jinak, než si běžně představujeme. V posledních letech se věnuje neuropedagogice, metodické práci a koučování pedagogů i vedení škol.