– Tak sakra, pomozte jí, vždyť nedýchá.
– Slečno, co se stalo? Bolí Vás něco?
– Já nemám prst!
– Ty hajzle, já Tě zabiju!
– Zavolejte někdo záchranku!
– Defibrilátor je nabitý. Odstupte od raněného a zahajte výboj.
– Denča je mrtvá.
Tragický víkend? Ba naopak. Stačilo jen pojmout teambuilding trochu netradičně a překvapit tým něčím silným, obohacujícím a pro život nesmírně důležitým. A kurz s První pomoc živě nám poskytl přesně tu správnou kombinaci.
TEDxu se všichni věnujeme ve svém volném čase. Děláme to s láskou a nadšením, že i jeden TEDx talk může někoho potěšit, inspirovat nebo vzdělat. Teambuilding je pro nás čas, kdy si můžeme povídat o našich životech, sdílet radosti i smutky, lépe se poznávat. No prostě si trochu odfrknout 🙂 Proto Petra a Bára nachystaly pro tým trochu netradiční překvápko.
Když na dvorek vtrhla Lucka s pořezanou rukou (samozřejmě namaskovanou 🙂 ) a v patách jí byl hysterický Dominik, nikdo z týmu, kromě P&B, netušil, že jsou právě zkoušeni. Týmem se nesla nervozita a nejistota, co mají dělat, ale role se chopil každý. Někdo odběhl pro čisté ubrousky, někdo pro lékárničku a další začali hledat nejbližší nemocnici. Po ošetření Lucka všechny přivítala v kurzu základů první pomoci a škála emocí se najednou mnohonásobně zvětšila. Úleva, zmatenost, i hněv.
Kurzy organizace První pomoc živě jsou koncipovány tak, aby byly především praktické. Již při první hodině teorie Vás lektoři dostávají do modelových situací – vyzkoušet si hovor s dispečerkou, použít obinadlo, provést Heimlichův chvat.
Po krátké pauze přišlo trénování zotavovací polohy, vytažení osoby z auta a masáže srdce. Čím více jsme se toho dozvídali, tím více otázek jsme na lektory měli.
Nejnáročnější částí celého kurzu byly modelové situace. Dvě skupiny (zachránci a zranění), dvě simulace. Pod dohledem lektorů jsme se stali svědky autonehody a rvačky v hospodě. I přesto, že jsme všichni věděli, že je to jen hra, byli jsme nervozní, dělalo se nám špatně a chvílemi nás zachvátila lehká panika. Všichni jsme se do svých rolí vžili během pár sekund a vzájemně jsme si tak umožnili prožít tyto situace co nejvíce reálně to šlo.
Po každé simulaci jsme si dali zpětnou vazbu a lektoři nás upozornili, na co si máme dávat větší pozor a co jsme dělali správně a co ne. Po děkovačce, objetí a loučení jsme se přemístili k ohni, abychom si udělali večeři. A diskuze mohla začít 🙂
Celý večer se nesl v duchu toho, co jsme prožili za jedno jediné odpoledne, co jsme v životě zažili a jak můžeme sami na sobě pracovat. A na čem jsme se všichni shodli? Základy první pomoci by měl znát každý! Nikdy totiž nevíte, kdy tak někomu můžete zachránit život.